Dovolená ve Strážnici 2.0

Letos stejně jako v loňském roce jsme se rozhodli navštívit kemp Strážnice, do kterého jsme v loňském roce bohužel dospěli již bez spřaženého bicyklu, který mamča stihla definitivně odrovnat již asi po 500m jízdy! Do kempu jsme se tehdy chtěli přemístit  z města Moravský Písek asi 20km od cílové destinace Strážnice. Tenkráte to ovšem nedopadlo a my jsme se museli i s polámaným kolem přesunout zpět na vlakové nádraží a do cíle dorazit vlakem. Kolo, nebo spíše jeho ruinu jsme nechali upoutanou u vlakového nádraží a modlili se, že případného zájemce odradí stav tohoto spřaženého bicyklu, který byl prostě řečeno K.O!

Protože se nám ovšem loňská dovolená, tedy až na porodní problémy zamlouvala, rozhodli jsme v letošním roce malé opáčko s tím, že tentokráte snad nepřijdeme hned ze začátku o další kolo, které nám jako dar z nebe v minulém roce postavil na míru jeden hodný pan konstruktér speciálně upravených kol ve Zlíně.

Kolo jsme pro tentokrát nepřeváželi vlakem, nýbrž na vleku taženém za osobním automobilem za přispění nevlastního bývalého otce, který dostal za převoz zaplacený benzín, neboť cena paliva dnes odpovídá nutností vlastnit minimálně zlatý důl. Nechtěli jsme si totiž opakovat situaci, kdy by na nás měl jeden ze štíplístků nemístné poznámky!

Kolo pro tentokrát přečkalo dovolenku jen s jemným defektem, kdy nevydržel jeden ze šroubů držící pohromadě celý rám, čímž se celé kolo jemně vyosilo. K tomu naštěstí došlo až třetí den, kdy si toho všimla mamča, kolo nás přesto zvládlo dovést ještě na vlakové nádraží, odkud jsme jeli navštívit zámek Buchlovice.

Kolo přečkalo v pohodě a relativním bezpečí upoutané na vlakovém nádraží čekající na náš návrat. Z Buchlovic jsme se ovšem vraceli díky doporučení číšnice autobusem, kdy jsme přestupovali na vlakový spoj ve Starém městě u Uherského Hradiště.

Následný přestup v Bzenci se ovšem díky mamince nezdařil, neboť omylem uviděla z okémka zastavujícího se vlaku jakousi hospůdku a z doměním, že vystupuje správným směrem, vstupovala do kolejiště, kde ji ke všemu skříply dveře vlakové soupravy batoh a jen s velkou úlevou se jí podařilo dveře uvolnit a nastoupit zpět akorát ve chvíli, kdy se vláček začal rozjíždět.

Namísto v Bzenci jsme tedy vystupovali až ve stanici Bzenec - zastávka, kdy jsme jen mohli konstatovat, že spoj na který jsme měli přestoupit již odjel a my jsme se tedy s hlavami svěšenými vraceli zpět do Bzence.

Zeptali jsme se jen nějakých hodných lidí na cestu, abychom nemuseli vážit cestu podél kolejí. Ti nám rádi poradili a když jsme byli vzdáleni cca na 100m, pískli, že nás do Bzence hodí autem. Nakonec nás ovšem dovezli až na vlakové nádraží Strážnice, kde jsme si jen odpoutali zaparkovaný bicykl a jeli do kempu.

Samozřejmostí pak byly výlety do okolních přístavů podél Baťova kanálu, letos ovšem již bez slibně vypadající koupele (# sklamání :-D).

Zkrátka dovolená byla přepichová a oba jsme si ji náležitě užili. Jak zní ale staré pořekadlo "Všude dobře, doma nejlépe" a proto jsem šťastný, že v letošním roce vše dopadlo na výbornou!